Myslete na přírodu. Skutečně potřebujete vytisknout tento e-mail?

Tento zvyk už mě delší dobu irituje, takže jsem se rozhodl proti němu veřejně vystoupit a všechny, kdo jej používají vyzvat, ať toho prosím nechají.

Ano, myslet na přírodu je správné, a zbytečně tisknout emaily je špatné. Ale ruku na srdce, kdo si v dnešní době tiskne emaily? Máte opravdu někdo pocit, že lidé si hromadně zbytečně tisknou emaily, ty si poté přečtou a papír vyhodí? Je vůbec tisk emailů problmémem, na který je opravdu potřeba lidi takto upozorňovat? Není to tak, že ten, kdo už si email tiskne, tak to opravdu potřebuje z nějakého závažného důvodu (např. musí email archivovat) a takovéto upozornění pak na něj působí jen jako zbytečné mentorování? Není to celé náhodou zcela umělá “non-issue”, která má sloužit jen jako jakési laciné upozornění na rádoby-ekologičnost odesilatele emailu. Připojení takovéhoto prázdného hesla na konec mailu nestojí žádné úsilí a odpovědnost zcela proti smyslu hesla “začít se má u sebe” přehazuje na příjemce emailu. To je přeci vrcholně trapné!

Proto mám vzkaz pro všechny, kdo v emailech tyto podpisy používají: Myslete na přírodu. Skutečně musíte tento mail vůbec napsat a odeslat? A pokud ano, udělejte to a nechte laskavě na příjemci, jak s ním naloží. Sami mezitím můžete začít u sebe: třeba vrátit lahve nebo vynést tříděný odpad…

PS: po napsání článku jsem zkusil trochu hledat, jak tenhle zvyk vznikl. To jsem bohužel nezjistil, ale našel jsem jiné zajmavosti. Např. na webu EU jsem například našel seznam opatření, kterými se člověk může chovat ekologičtěji. Jsou tam i poměrně kuriózní návrhy, jako např. když si vaříte kafe, tak si máte přebytečnou uvařenou vodu schovat do termosky na příští hrnek:-). O emailech tam je, že si je nemáte zbytečně tisknout. Ale není tam nic o tom, abyste to cpali i ostatním…

Paradoxní také je, že mnou obdivovaný podnikatel Radim Jančura se tímto zlozvykem dokonce chlubí. Má dokonce na svém blogu na iHned v popisku napsáno:

Majitel společnosti Student Agency. Její žluté autobusy jezdí po mnoha dálnicích, časem se na železnici přidají žluté vlaky. E-maily zaslané Radimem Jančurou končí vždy větou “Myslete na přírodu. Skutečně potřebujete vytisknout tento e-mail?”.

Inzerát hledám holku

Píše se v něm:

!!!HLEDÁM!!!
Holku jménem LENKA (22) s fenkou NOVA!!! Potkali jsme se na Vyšehradě 1. září večer u metra kde jsme seděli a povídali.
Prosím, ozvi se nebo někdo kdo ji znáte, rád bych se s tebou ještě někdy sešel. LUKÁŠ!!! Mob. 723 629 119

Přes nadměrné použití vykřičníků mě tento inzerát oslovil (asi už stárnu…), ale bohužel žádnou Lenku s fenkou Nova neznám. Tak třeba někdo z čtenářů vypomůže:-)

Anebo se už možná za ty tři týdny našli a začali spolu chodit. Nebo se možná už vzali. Anebo sešli a zase rozešli…

To je jedno, každopádně je to hezký závan starých časů v dnešní fejsbukové generaci, když si ještě někdo dá tu práci vylepit plakátky po celém Vyšehradě. Tak snad to vyjde…

Roadtrip USA 2007

After a very very very long break (more than one year I reckon), I posted some more photos from our 2007 US Roadtrip. This time Las Vegas and drive through Nevada desert to California. More photos to come (at some point)… Whole Roadtrip photogallery here.

Jízdenky nemáme

Shánět jízdenky na MHD v Praze je dost na hlavu. Automaty jsou jen v metru, ale u tramvajových a autobusových zastávek jste odkázání na obchodníky v okolí. Prodavači a prodavačky v onom papírnictví zřejmě již byli frustrováni z toho, že se lidé čekající na tramvaj neustále chodí ptát, jestli náhodou nemají jízdenky. Už jim lezlo na nervy neustále odpovídat, že ne, a tak raději pořídili tuto cedulku, kterou vyvěsili hned na vstupní dveře, aby je už lidé neobtěžovali.

K zamyšlení: nestálo by za úvahu jízdenky na MHD do sortimentu zavést? Nejen proto, že jízdenky jsou z papíru a do papírnictví se tematicky hodí:-), ale prostě pro ukázání dobré vůle a nalákání lidí dovnitř? Vyvěšení cedulky bylo jistě odpovědí na značný počet lidí, kteří se na jízdenky do obchodu přišli zeptat a kteří po jejím vyvěšení chodit přestali. To přece znamená ztrátu potenciálních zákazníků!

A na cedulce by stačilo šktrnout ne!

Nicméně, po asi dvou týdnech přišla od VZP karta pojištěnce na adresu Josef Šrámek a v ní dopis tohoto znění:

Vážená paní, vážený pane,

děkujeme Vám, že využíváte služeb Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (VZP ČR). Zasíláme Vám Evropský průkaz zdravotního pojištění, kterým se budete prokazovat vždy, když Vám bude poskytnuta na území naší republiky zdravotní péče na účet veřejného zdravotního pojištění. Budete se jím rovněž prokazovat v členských zemích Evropské unie v případě náhlého onemocnění, úrazu či potřeby nezbytné zdravotní péče.

U průkazu prosím zkontrolujte Vaše osobní údaje - především Vaše jméno, příjmení a číslo pojištěnce, které zpravidla odpovídá rodnému číslu. V případě, že zjistíte nesrovnalosti, obraťte se s žádostí o vydání průkazu se správnými údaji na kterékoli pracoviště VZP ČR. Zde můžete požádat o vydání nového průkazu i v případě jeho poškození, ztráty nebo odcizení. Přehled poboček naleznete na www.vzp.cz.

Platnost průkazu pojištěnce je omezena vyznačeným datem a trváním Vašeho zdravotního pojištění u VZP ČR. Neplatný průkaz, prosím, odevzdejte nebo odešlete na kterékoli pracoviště VZP ČR.

Případné dotazy k Evropskému průkazu zdravotního pojištění rádi zodpovědí naši pracovníci osobně na všech našich pracovištích nebo telefonicky na infolince VZP ČR 844 117 777. Rovněž jsme připraveni poradit Vám v oblasti nároků a povinností, které jako účastník veřejného zdravotního pojištění máte, a rádi Vás~seznámíme s aktuálními informacemi a nabídkou služeb v této oblasti.

Děkujeme za Vaši důvěru.

Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR

Přišlo mi to celkem vtipné. Zkoušel jsem Pepímu kartu ukázat, ať si jí zkontroluje, ale nereagoval. Tak je asi všechno správně. Neumím si úplně představit, jak by se Pepí obracel se žádostí na VZP, když se ještě ani neumí obrátit v postýlce… No, ale kdyby se ukázalo, že je tam nějaká chyba, tak určitě zavolá na infolinku VZP. Jen si holt budou muset počkat, až se naučí mluvit:-)

Poslanci za ČSSD Bohuslav Sobotka a Jeroným Tejc připravili návrh zákona o lobbingu, který se inspiruje slovenskou úpravou z roku 2005. A ta zase úpravou lobbingu v USA. Tento návrh je důstojným příspěvkem do diskuse o regulaci lobbingu, která trvá mnoho let. Důstojným proto, že k lobbingu přistupuje pragmaticky – nikoli jako ke kořenu všeho zla, nýbrž coby legitimní součásti demokratického procesu. Za předpokladu, že je prováděn dle jasných pravidel.

ROZUMNÉ POŽADAVKY

Některé lobbistické agentury argumentují proti přijetí zákona tím, že nic nevyřeší a že správnou cestou je seberegulace lobbistů formou profesní asociace a etického kodexu. Tyto snahy v ČR však zatím nepřinesly žádný výsledek. Asociace lobbistů (Asociace Public Affairs Agentur, APAA), jež byla slíbená před dvěma lety, nevznikla. A je na jinou diskusi, zda takový model může v českých podmínkách fungovat.

Návrh poslanců Sobotky a Tejce stanoví rozumné požadavky. Profesionální lobbisté, pro které je lobbing zdrojem příjmů, budou muset mít živnostenský list – v režimu volné živnosti.

Navíc se budou muset registrovat ve veřejném seznamu ministerstva vnitra a ohlašovat mu čtvrtletně lobbistické aktivity. Za to tito lobbisté získají snazší přístup do Poslanecké sněmovny a Senátu. Ti, kdo lobbují nevýdělečně (zejména neziskové organizace a profesní asociace) budou rovněž muset lobbing ohlašovat. Nebudou však k němu potřebovat živnostenské oprávnění ani se muset registrovat v seznamu.

DROBNÉ VADY

Zajímavým mechanismem, který přispěje k vyšší transparentnosti, je, že lobbing budou muset ohlásit obě strany – jak lobbista, tak lobbovaný veřejný funkcionář. Návrh také pamatuje na střet zájmů a zakazuje veřejným funkcionářům být lobbisty. Obsahuje i sankce za porušení zákona, zejména za neohlášení lobbingu – až sto tisíc korun pro lobbistu a do 50 tisíc pro veřejného funkcionáře. U lobbisty bude navíc sankce zaznamenaná ve veřejném registru, a proto s sebou ponese i významné poškození reputace u klientů.

V návrhu zákona je několik malých vad, které bude třeba domyslet. Sankce do pěti tisíc korun za neohlášení lobbingu pro zmíněné neziskové organizace a asociace může být v některých případech příliš tvrdá – například pošle- li místní organizace ochránců přírody dopis svému poslanci a zapomene to ohlásit. V jiných případech pak může být zcela neúčinná – kupříkladu poruší- li pravidla asociace, která lobbuje za zájmy svých členů jako profesionální lobbista. Rovněž není úplný seznam lidí považovaných za veřejné funkcionáře. Jsou v něm zmíněni poslanci, senátoři, ministři a jejich náměstci a šéfové různých regulačních orgánů. Chybí však dva regulační orgány pod silným lobbistickým tlakem – Energetický regulační úřad a Státní ústav pro kontrolu léčiv. Není také jasné, proč se návrh vztahuje na centrální úroveň, a nikoli na kraje a obce. Úpravám územních plánů či stavebním řízením by větší otevřenost neuškodila.

VYMAHATELNOST

Největším otazníkem zůstává vymahatelnost zákona. Ví se, že většinu lobbingu v Česku vykonávají právní firmy s nadstandardními vztahy s určitými vysokými politiky. Tyto právní firmy se mohou schovávat za tvrzení, že politikům dodávají pouze ” objektivní” právní analýzy a názory, ale nesnaží se jejich rozhodnutí ovlivnit. Touto kličkou by se mohly snažit z působnosti zákona vyvléci. Bude tedy velmi záležet na tom, zda politici budou lobbing svědomitě ohlašovat. A pokud nikoli, zda je k tomu donutí tlak veřejnosti.

Navzdory těmto problémům je návrh poslanců Sobotky a Tejce krok správným směrem. Netváří se totiž, že okamžitě vyřeší všechny problémy s lobbingem. Namísto toho lobbing pragmaticky otvírá větší veřejné kontrole, čímž vystavuje firmy, které používají nelegitimní praktiky, a zejména jejich klienty, většímu riziku poškození reputace. Tím přispívá k tomu, že v budoucnu bude obtížnější najmout si na lobbing například majitele grafického studia, jehož jedinou kvalifikací jsou personální vazby na vysokou politiku.

Představme si následující situaci. Ani po několika kolech stále není zvolen prezident republiky. Václavu Klausovi končí mandát, ČR je bez prezidenta.

Nevadí, řeknete si. Ústava na to určitě myslí! A také ano, podle čl. 66 Ústavy (“uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib”) přechází většina pravomocí prezidenta na předsedu vlády a předsedu Sněmovny (za předpokladu, že se na tom usnese Sněmovna i Senát, ale pro jednoduchost předpokládejme, že se usnese).

Nicméně, některé pravomoci prezidenta jsou nepřenositelné (jsou to body f) a g) článku 63 a body f) až j) článku 62). To znamená, že není-li prezident, nikdo nemůže jmenovat a povyšovat generály, jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, jmenovat prezidenta NKÚ, udělovat milosti a vetovat ani podepisovat zákony. Co je ale asi nejdůležitější, nikdo nemůže vyhlašovat volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu.

Některé tyto výjimky mají v současné době jistou specifickou pikantnost. V souvislosti s černým fondem na generálním štábu se může stát, že bude třeba jmenovat nové generály. V souvislosti s kárnou žalobou na předsedkyni Nejvyššího soudu kvůli zamlčení pokuty ministrovi se zase může stát, že bude třeba jmenovat nového předsedu Nejvyššího soudu. Nikdo ovšem tato jmenování nebude moci provést.

Dále se zřejmě zastaví legislativní proces. Nikdo sice nebude moci zákony vetovat, ale nikdo je též nebude moci podepisovat. Přitom článek 51 stanoví, že “Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.” Bez podpisu prezidenta tak zákon nepůjde vyhlásit.

No a konečně nejzajímavější implikace. Nebude-li zvolen prezident, nikdo nemůže vyhlásit nové volby. Čili až poslancům za dva roky doběhne mandát, Poslanecká sněmovna se zřejmě zruší. Mezitím také doběhne mandát dvěma třetinám senátorů (třetině už letos na podzim, další třetině za dva roky). Dejme tomu, že podle volnější interpretace článku 33 by pravomoci Sněmovny přešly na Senát (článek hovoří o rozpuštění Sněmovny, nikoli o vypršení mandátu, ale dejme tomu). To by ale stejně situaci nezachránilo, protože Senát s jednou třetinou členů by byl prakticky neusnášeníschopný (třetinová přítomnost je podmínkou usnášeníschopnosti podle článku 39, takže by stačilo, aby jeden senátor onemocněl). Každopádně, po dvou letech by skončili zbývající senátoři a Senát by se mohl zrušit také. Nebyly by žádné komory Parlamentu a nikdo by nemohl volit prezidenta, který by tím pádem do obou komor nemohl vyhlašovat volby.

Kruh se uzavírá, vítejte v anarchii!

Pozn.: článek vyšel také na NP a na LI

Dříve se říkalo, že USA jsou tou zemí, kdy se v kampani vytahují různé nechutnosti a hází se špína na ostatní kandidáty, než aby se prezentoval nějaký pozitivní program. Ovšem z průběhu diskuse v ČR mám pocit, že státy celkem svižně doháníme. Holt, davy si to žádají:-)

Jeden z těchto argumentů je, že Švejnar je “cizák”, má americké občanství, dlouho tu nežil a vůbec, není “jeden z nás”. K tomu je moc pěkná glosa v Respektu od Silji Schultheis z německé redakce Českého Rozhlasu. Dovolím si závěr ocitovat (zvýr. moje):

“Jednu novou perspektivu volební kampaň zřejmě přinesla: svojí osobou Jan Švejnar rozboural dosavadní černobílou optiku, která dosud svazuje mnoho Čechů a která se odrazila i v diskusi o Švejnarově americkém občanství. Nový prezidentský kandidát prostě nastolil otázku, kterou by se česká společnost rozhodně měla zabývat i po volbě. A sice: je důležitější názor člověka, nebo zda je či není „náš“? Být jeden z nás není samo o sobě žádná hodnota. Může to také znamenat být stejně zaslepený jako všichni ostatní. „Náš, nebo ne náš,“ tato otázka nevysloveně visí nad lecčíms, co se tady děje a o čem se diskutuje. Kdyby Češi překonali tento způsob myšlení, zbavili by se největší překážky na cestě k tolerantní společnosti. Pokud k tomu prezidentské volby přispějí, bude mít rámus kolem nich smysl.

Další zajímavostí je spor o to, kdo je větší a lepší profesor. V Česku se nějakým způsobem uchytil názor, že největší profesor v ČR (snad i na celém světě) je Klaus. Souhlasím s tím, že Klaus je vynikající ve frontálním přednášení, ale to je na dobrého profesora málo. Dobrý profesor musí mít něco odučeno, a hlavně se musí pohybovat v prostředí, které ho permanentně atakuje, zpochybňuje, v prostředí, kde kolegové vědci předkládají konkurenční hypotézy a vysvětlení a kde si člověk musí umět svůj názor dobře a věcně vyargumentovat a obhájit a být schopen diskuse a sebereflexe. Nejsem si jist, že Klaus toto zvládá. Spíše má tendenci se obklopit lidmi, kteří s ním za každých podmínek souhlasí a na svých názorech sveřepě trvá (např. jmenování soudců).

Tento styl profesorování je ale v Česku rozšířený, jak dobře ilustruje citace z mezinárodního výzkumu PISA, rovněž z Respektu o stránku vedle:

“Typická česká vyučovací hodina se skládá z opakování, zkoušení a předávání předepsaných poznatků. Praktickým činnostem je věnováno málo času, náplň hodin je náročná a spočívá víc v osvojování faktů a definic se spoustou odborných termínů než v hledání souvislostí mezi nimi”

Vlastně se nemůžeme divit, že Klaus je brán za dobrého profesora. Protože v “opakování a předávání předepsaných poznatků” místo hledání souvislostí je skutečně dobrý.

Ale abych byl fér, zmíním ještě jednu věc, za kterou si Klause vážím a to je jeho postoj ke globálnímu oteplování. Sám neumím rozhodnout, jestli globální oteplování je nebo není problém a do jaké míry je způsobeno člověkem. Ale jak jsem zmínil výše, každá vědecká teorie potřebuje opozici, která vytváří tlak na její vylepšování. V tématu globálního oteplování existuje silný tlak na eliminaci takové opozice. Často slyšíme “všichni vědci celého světa se shodli…”, “panuje konsensus”, “Klaus je jediný člověk, který se nepodřídil…” a podobně.

Ve vědě ale žádný konsensus neexistuje, každá teorie je jen hypotézou s určitou pravděpodobností (ta může být vysoká, ale nikdy ne 100%). Samozřejmě Klaus není klimatolog, ale není také jediný člověk na celé zeměkouli, který si myslí, že hnutí okolo globální oteplování je trochu přehnaně hysterické a to, že na to poukazuje je dobře. Plní tím svou profesorskou roli. Je jen škoda, že tu roli hraje jen směrem ven – potřbnou kritikou ostatních a ne směrem dovnitř – nasloucháním kritiky sebe sama od ostatních.

Abych to shrnul, Klaus má v globálním oteplování ještě hodně práce. A měl by na ní víc času, kdyby se prezidentem stal Švejnar:-)

Dovolím si i vlastní komentář…

1. Bob Dylan mladý: originál, ale hrůza;-) Let’s face it, Dylan umí skládat hity, ale zpívat neumí.
2. Bob Dylan starý: stále originál, po tolika letech a pořád hrůza;-)
3. Bob Dylan (studiová nahrávka): – to už se dá trochu poslouchat, ale pořád nic moc…
4. Peter, Paul and Mary mladí: ti zase umějí zpívat, ale proč to je tak roztahaně pomalé? Na CD to mají mnohem lépe
5. Peter, Paul and Mary staří: tady už trošku rychlejší, ale snad trochu přeumělkované…?
6. Eddie Vedder (Pearl Jam): v jednoduchosti je síla, ne každému se musí líbit Vedderův hlas, ale podle mě je to výborné
7. Blackmore’s Night: trochu moc popové a “komerční”, s blonďatou zpívající krasavicí, ale jde to
8. Bryan Ferry: tak tohle je fakt hrůza, popové gotteskní provedení
9. The Seekers: tohle vůbec není špatné, Australští folkáči to přezpívali v Canbeřře
10. Tracy Chapman: hozeno trochu do černého blues, Tracy Chapman mám rád, takže se mi to líbí, i když drobné výhrady by byly…
11. Joan Baez: prý známá coververze (wiki), ale nenašel jsem na youtube:-(
12. Simon and Garfunkel: také známý cover, ale také jsem na youtube nenašel…

Napadne-li vás nebo narazíte-li ještě na nějaký zajímavý cover, podělte se v komentářích… Také můžete oznámkovat tyto covery, nebo napsat jak se vám líbí.

Text je na Dylanově webu zde.

• Hotové / Ready: Los Angeles, Palm Springs, Joshua Tree NP, Route 66, Grand Canyon, Navajo country (new)
• Další / Next: Zion NP, Las Vegas, Yosemite NP, San Francisco, Big Sur (back to LA), Washington DC, Boston, Albany, New York City