• Beer: a great topic for flamewar;-) (un?)fortunately I don’t drink it, so I cannot comment on that… Please share your opinion in the comments!
• Culture of service: of course it’s true that the question “how are you?” does not imply that the person asking actually cares about you. It is true that such conversations with shopkeepers are superficial and empty. But then, who cares? I’m there to shop and they are there to make the business comfortable and smooth. I quickly got used to people being nice to each other and it made everyday tasks, such as shopping a lot easier. It’s slowly and gradually coming to CZ, but we still have a lot to catch up. There are still many places where shop attendants and waiters are grumpy, impolite and not responsive. I believe it’s because they haven’t yet realized the long-term benefits of a content returning customer.
• Drinks in restaurants: Everywhere in US you can get free water to your meal (btw, the same applies for all developing countries I’ve been to). The only exception is CZ, where you can get only mineral water in tiny bottles and have to pay for it dearly. Most people then drink beer, because it’s much cheaper per volume (half-liter beer costs you often the same as 0.2 liter mineral water, which supports the theory that Czechs make water from beer, rather than other way round). Plus, of course, free refills in fast foods. In this we really suck!
• Energy consumption: now, that’s not very surprising. Americans waste energy everywhere you look. Huge cars, lights permanently on, insulation on buildings not very good. It may be because energy has until recenlty been always cheap and hence the motivation to conserve it was very little. With soaring prices this is gradually changing, new houses for instance are insulated very well. But still, lights are on and I cannot imagine Americans will ever give up their SUVs…
• Food: lot of food in US is junk/fast food, but can’t help it, it’s good. I mean really good! Burgers, fries, chicken wings, dips, tortillas, burritos, everything. Fast food in CZ sucks (there is an exception to this rule: KFC is good in CZ, but not very good in US). Also variety of ethnic food in US is much bigger and the food is better. But on the other hand “proper meals” (dumplings, sauces, sauerkraut) in CZ is unbeatable. I didn’t realize how much I missed roast duck with sauerkraut and dumplings until I ate it yesterday – oh my goodness, how could I live without it? ) Loosely related remark: for main dish Americans use the French word entrée, which actually means appetizer. Thus you can find entrees and appetizers in menu but no main dish – it’s rather confusing before you get used to it!
• IQ: surprisingly, there are stupid Americans as well as intelligent ones. I cannot confirm the thesis that Americans are on average more stupid than other people. They are American-centric, yes. But given a little thought, we are no less Czech/Europe-centric in that regard. It’s true that Americans often don’t know which European cities are in which countries. But how many Czechs know capital cities of New York State or California, the two biggest states? (hint: they are not NYC and LA;-)
• Movies usually come late to CZ. Bourne Ultimatum is premiered today in US, yet here we have to wait till the end of August;-( Some movies (Simpsons) are played at the same time, though, and lot of European movies (not to speak about Czech ones;-) never make it to US at all. Tie.
• Smoking: is not “in”. People don’t smoke almost at all compared to Europe. You can go to pub and actually wear your clothes again afterwards! I don’t know whether it’s banned or just “out”, but it’s definitely nice. I saw a smoking “cabin” at an airport – a closed transparent box for smokers that was filled with nicotine cloud – but the rest of the airport was clean. Then I arrived to Frankfurt where people smoke everywhere – I felt like I came to some wild Eastern developing country
• Water from taps in CZ is much better, I can drink it right away and don’t have to pour it in big container and wait 24 hours for the chlorine smell to evaporate. Drinking water from tap in US tastes like drinking it from public swimming pool.

Edit 9/7/2008: I randomly stumbled upon another post by someone who was in the States in 2004/5 and who wrote similar article so check it out. It’s in Czech, though.

Naše tři CD posloucháme pořád dokola, když třeba něco vaříme. Nejoblíbenější je Sinead O’Connor – zejména track číslo 9. Je to fakt super song, dáváme si ho aspoň tak 3x denně. Další dvě jsou Police (na ní je hit Every Breath You Take, ale myslím, že cover od Sto zvířat je výrazně lepší:-) a soundtrack k filmu Philadephia (hit od Bruce Springsteena).

No a dneska ráno jsem i zapnul televizi, a co nevidím: Charlie Rose talkshow (to je slavný interviewer, který interviewoval snad všechny lidi na světě) a má tam jako hosty Henryho Kissingera, Zbygniewa Brzezinskiho a Brenta Scowcrofta – samý National Security poradci Amerických prezidentů (Nixona, Forda, Cartera). Celkem zajímavá diskuse, škoda, že něc takového nedávají na ČT1:-) Nejchytřejší nám s Onurem asi přišel Brzezinski, vyjadřovaj se velmi jasně, kultivovaně a perfektní angličtinou. Kissinger byl lepší, než na konferenci NAFAC, vtipnější, ale říká tak trochu pořád to samý…

No nic, jdu zas do knihovny, už nemám moc času:-)

Vzpomenete-li si na nějakou další, napiště mi prosím do komentářů pod článek.

1. Alabama: Ó Zuzana (Karel Hála): “Přicházím až z Alabamy se svým banjem sám a sám a teď jdu do Louisiany navštívit svou milou tam. Ó Zuzano, Zuzano mám tě rád…” – starý country hit
2. Aljaška: Aljaška (K.T.O.): “Když jaro na Aljašku zavítá k nám, hromadu zlata já za zimu mám..” – občas hraje Horác
3. Arizona: Arizona (z filmu Limonádový Joe): “Arizona, Arizona, to je pravých mužů zóna…” – klasika:-)
4. Arkansas: A já pasu v Arkansasu (Vlasta Redl, Slávek Janoušek): “A já pasu v Arkansasu, děsně mě to baví” – z netu
5. Colorado: Ruty Šuty (???): “Šinu si to takhle Coloradem, když vtom slyším výkřik vzálený…” klasika, dokonce je to v nějakém filmu, snad v Básnících?
6. Connecticut
7. Jižní Dakota: Poraněný koleno (Pacifik): “Poraněný koleno to místo jméno má” – trochu licence, není to přímo o Jižní Dakotě, ale o masakru u Wounded Knee, což je v Jižní Dakotě, takže beru:-)
8. Severní Dakota: Jupí čerte (???): “Jó to bylo v Dakotě po vejplatě, já whisky jsem tam pašoval” – není specifikováno která Dakota, takže píseň používám pro severní, protože jižní už mám:-)
9. Delaware
10. Florida: Pojď se mnou, Marie (Pavel Dobeš): “Pro mne je Tahiti, Havajské ostrovy, pro mne je Florida, Miami Beach…” – neznám, našel jsem na netu
11. Georgie: Ďábel v Georgii (Schovanky): “Když se ďábel v Georgii usadil a hledal někoho kdo by chtěl třeba věčne žít a uzavřít smlouvu podle jeho pravidel.”
12. Havaj: Davaj na Havaj (Ivan Mládek): “Davaj na Havaj! dává rozkaz kapitán, že se vracím pozdě budu noční hlídkou nachytán”
13. Idaho: Kamarád (Greenhorns): “Nevím, proč můj kamarád má celej život pech, když Idaho opustí, znova snad chytí dech…” – našel Maďal na netu
14. Illinois
15. Indiana: Indiana (Jan Nedvěd): “Tak se loučím s Indianou, míchám radost s hořkostí…”
16. Iowa: Jdou po mě, jdou (Jaromír Nohavica): “Ve státě Iowa byl od poldů klid, chudičká vdova mi nabídla byt…” – skvělý song, je v něm i Utah:-)
17. Kalifornie: Přes pláně (Greenhorns): “Teď všichni Kaliforňané se za nás pomodlí” – klasika, znám od strejdy Tomáše
18. Kansas: Zvony mě do dáli zvou (Poutníci): “teď pro dvě rány mám Kansas zakázaný a musím si na psance hrát.” – z netu
19. Jižní Karolína
20. Severní Karolína: Karolina, goodbye… (Wabi Ryvola): “Krásná zem je Severní Karolína…” – Wabi je specifický. Škoda že nenapsal ještě jednu o Jižní Karolíně…
21. Kentucky: Rovnou, jó tady rovnou (Michal Tučný): “Z Kentucky do Tennessee, přes hory a přes lesy” – zase táboráková klasika:-)
22. Louisiana: Pole s bavlnou (Plavci): “…to co znáš ty v Louisianě, černý záda znaj i v Texakeně…” – snažím se přijít na to co je Texakena, ale zatím nic… Bude to asi něco před válkou s Mexikem…
23. Maine: Billy the Kid (Greenhorns): “Od státu Texas až do dáli k Maine v zádech měl vítr, jak větrnej mlejn” – z netu, našel Maďal
24. Maryland: Oh Shenandoah (Rangers): “přes celý Maryland se vlny valí, oh Shenandoah…” – název znám ze zpěvníků, ačkoli píseň samotnou neznám. Zajímavé je, že řeka Shenandoah vůbec neteče Marylandem, nýbrž Virginiíí a Západní Virginií:-)
25. Massachusetts: Massachusetts (Václav Neckář): “Slunce dál vychází nad Massachusetts a každý den tvý oči probouzí.” – známý hit co česky nazpíval Neckář, poradil Maďal
26. Michigan: Dálniční hlídka (Pavel Bobek): “Auta dál stovkou Michiganem uhání, jen já a Frankie to ví.” – z netu, ale mám pocit, že jsem tu píseň někdy už slyšel
27. Minnesota
28. Mississippi: Mississippi blues (Pacifik): “Mississippi, Mississippi, černý tělo nese říční proud, Mississippi, Mississippi, po ní bude jeho duše plout.” – o M. je několik písní, ale všechny jsou o řece, nikoli o státu Mississippi. Ale protože stát byl pojmenován po řece, tak to počítám:-)
29. Missouri: Lady Lane (Kabát): “A když se začal topit měsíc v řece Missouri, na suchej kašel zašel to se ví…” – z netu, Kabáty nemusím, ale nikdo jiný asi nic o M. nenapsal. Zase je to o řece, ale platí totéž co u Mississippi.
30. Montana: Pampelišky (Duo Červánek): “Umlkly bendžá, ztichly kytáry, sbohem buď, mé krásné děvče z Montany.”
31. Nebraska
32. Nevada: Viva Las Vegas (Michal Tučný): “Až jednou trefíme to tady pojedeme do Nevady, tam v poušti je polifónů ráj” – z netu
33. New Hampshire
34. New Jersey: Píseň brzdaře Jeffa (Ivan Mládek): “Když jsme vezli bejky do New Jersey na steaky” – další z Maďalových hitů, obsahuje asi 8 států USA:-) ale jako jediná píseň zmiňuje NJ!
    
35. Nové Mexiko: Balada Mexico Kida (z filmu Limonádový Joe): “V Lincolnu loňskýho roku… do Santa Fe když ho vezli…” – zde si nejsem jistý, nemluví se přímo o Novém Mexiku a Santa Fe i Lincolnů je v USA hodně, ale zdá se mi že by to mohlo být Santa Fe, hlavní město NM.
36. New York: Oranžový expres (Greenhorns): “Helou, kam jedeš, tuláku? Nevím. Na New York? Nevím. Nebo na Nashville? Nevím, mně stačí, když slyším, jak ty pražce drncaj’” – podobný problém jako u Mississippi, songů je hafo, ale všechny o New York City. Nicméně to beru:-)
37. Ohio: Na půdě (Karel Plíhal): “Šimráš mě copama na bradě, když hledáš Ohio v Kanadě…” – neznám, našel jsem na netu
38. Oklahoma: Memphis Tennessee (Humbuk): “v nemocnici na Bulovce nejsou kapacity, nejblíž mají volná lůžka v Oklahoma City.” – Maďalův hit, sice zase není přímo o státu Oklahoma, ale zmiňuje hlavní město, takže beru:-)
39. Oregon: Oregon (???): “Oregon, Oregon, slyšíš jak v dáli bije zvon…” – klasika, ale nevím od koho původně…
40. Pensylvánie
41. Rhode Island
42. Tennessee: viz Kentucky
43. Texas: Růže z Texasu (Waldemar Matuška): “Dej si říct, že kromě Texasu tyhle růže nerostou”
44. Utah: Jdou po mě, jdou (Jaromír Nohavica): “Teď ve státě Utah žiju spokojen, pípu jsem utáh a starním se žen…”
45. Vermont
46. Virgínie: Černý muž (???): “sebral z Virginie černých přátel šik, prapor svobody pak zdvih.” – zase táboráková klasika, nevím, kdo to ale napsal
47. Washington
48. Západní Virgínie: Poslední veřejné oběšení v Západní Virginii (Fešáci): z netu, text písně už WV nezmiňuje,jen název.
    
49. Wisconsin
50. Wyoming: Whoo-pee-ti-yi-yo (Greenhorns): “…snad zůstanem celí, náš cíl je Wyoming, směr nám je dán.”

Teď zbývá vymyslet, co z toho plyne. Přijde mi zajímavé, kolik těch písní je. Většina jsou převzaté táborákové songy, ale hodně je i původních. Nevím, jestli je to takhle populární i v jiných evropských zemích, ale když se nad tím zamyslíte, tak český folk pokrývá hodně z Americké historie a kultury. Jako bychom s USA měli nejaké zvláštní pouto..? Ocením vaše názory, teorie a poznámky!

Když jsem tuto myšlenku poprvé uslyšel, naprosto mě uchvátila její jednoduchost a genialita! Z Hondurasu proudí do USA plné kontejnery banánů a zpět do Hondurasu se vozí prázdné. Kromě toho se v USA vyhazují tuny věcí, které jsou sice již postarší, ale pořád použitelné a v tak chudé zemi mají cenu zlata. Dejte tyto dvě myšlenky dohromady, a máte projekt jako víno! Kam se hrabe MMF nebo Světová Banka!:-) Dnes jsem měl možnost se tohoto projektu účastnit formou denní brigády nakládání věcí do kontejneru.Eddie zmínil už na přednášce, že bude v květnu nakládat kontejner a že každá ruka je vítána. Napsal jsem mu tedy email, že rád pomůžu, ale musí mi dát vědět předem, abych sehnal někoho s autem: místo nakládky je v Massachusetts asi 40 mil od Albany.

Eddie to ale vyřešil tak, že mi včera v 8 večer poslal email, že dnes ráno nakládají, a ať teda přijedu. Ehm, dík za včasné upozornění… Poslal jsem tedy pár hromadných emailů, ale ozval se akorát Shane (byl to Shane!), který by sice jel, ale taky nemá auto. No nic, nedá se svítit, řekl jsem si a šel spát.

Ráno mám než probudí mě zvonění budíku lidožravejch dokola sedm trpaslíků, vymrštim se z pelechu zbrocenej potem v koupelně se vyděsim zrcadlovým fotem. Ne, to je jiná písnička… Ráno mě budí telefonát spolužačky Sharon, která si právě přečetla email, má auto i čas a jestli teda pojedem. Volám Šejnovi, a že teda jo, takže si dávám jen rychlý kafe a vyrážíme…

Na místo určení v Massachusetts dorážíme kolem 10 ráno, s jen mírnou zajížďkou díky mé nepřesné navigaci (minul jsem sjezd z dálnice). Nakládka probíhala na dvoře nějaké fabriky, či co. Vypadalo to spíš jako smetiště, ale to proto, že Eddie věci sbírá dlouhodobě, takže se to tam pár měsíců válelo. Začali jsme ostupně soukat do kontejneru (8 x 8 x 40 stop = ca 2,5 x 2,5 x 13 m) všechny možné věci, mezi nimi: tři postarší, ale funkční děsně těžká zubařská křesla a další vybavení zubní ordinace, nějaké nemocniční polohovatelné stoly a postele, hromadu počítačů a monitorů, asi stokilovou tiskárnu, rotační soustruh, obrovský dieselový motor, haldy oblečení, školních potřeb, balónů a jiného sportovního vybavení, asi sto berlí a dvacet invalidních vozíků a jeden dokonce s elektrickým pohonem, asi tucet poctivých dveří z nějakého hotelu i s dveřními klikami a panty, gigantickou krabici s krásnými bílými čtvrtkami, několik skříněk a jiného nábytku, spoustu světel a zářivek, asi sto kilo šroubů, hřebíků a podobného železářství, hromadu nářadí typu rotačních pil, úhlových brusek, vrtaček, dva obří kompresory a nějaká čerpadla a ještě další hromady a hromady věcí, které Eddie postupně nasbíral po různých místech.

Eddie má svůj web, občas je s ním rozhovor v rádiu atd, a lidi už mu třeba volají: za dva dni proběhne demolice té a té budovy, můžete si tam jít vzít co chcete, tak Eddie tam naběhne, a vezme dveře, futra, panty, okna, světla, vypínače, kabely, atd… Takto už v Hondurasu postavil komunitní centrum s knihovnou a malou klinikou prakticky jen za cenu práce. Také tam dopravil po zemi přes Mexiko už asi dva školní autobusy, které předělal na ambulance a jednu skutečnou ambulanci, kterou tady v USA koupil za pár šupů. Dokonce tu koupil i hasičské auto, ale to mu ukradli, než ho tam stihl přepravit.

Každopádně je to zajímavý chlapík a pokud se někdy vydám do Hondurasu, tak ho tam určitě navštívím:-) Pokud byste tam chtěli vyrazit, můžete mu poslat vzkaz skrz jeho web a třeba mu pomoct s něčím na místě, rozhodě to je osoba, kterou je dobré potkat…

Včera jsem se na aktuálně.cz dočetl, že v Praze začíná podobná výstava jménem Bodies… The Exhbition. Jedná se prakticky o totéž, akorát od jiné společnosti (původně to vymyslel německý vědec Gunther von Hagens, ale když mu vypršely patenty na tu metodu, tak se kromě původních Bodyworlds vynořilo asi pět dalších takovýchle výstav, které kolují po světě). Zaradoval jsem se, že se taková věc dostala i do ČR, protože jak jsem napsal již dříve, Bodyworlds pro mě byla asi nejzajímavější výstava, jakou jsem kdy viděl.

Pak ale kliknu na další článek o výstavě, tentokráte, co o ní říkají čeští doktoři – a následuje velké zklamání! Článek cituje několik doktorů, a všichni výstavu odsuzují. To samo o sobě není to zklamání, ale zklamání jsou jejich bigotní argumenty, připadám si jak někde ve středověku!

Citace z článku:

Odborníci, které oslovil online deník Aktuálně.cz, však o vzdělávacím významu pochybují. “Bez informací tohoto typu by se lidé určitě obešli,” hodnotí profesor Druga.

“Ale nedá se s tím nic dělat,” soudí lékařský etik Petr Příhoda. “Veřejnost je zpovykaná šoubyznysem, půjde tam a bude se jí to, bohužel, líbit.”

Jinými slovy: “Já, expert, vím co je pro vás obyčejné blbečky správné. Bohužel ale žijeme v demokracii, takže vám to nemůžu zakázat.” Takovouhle argumentaci je třeba hned zkraje odmítnout.

Problém těchto “expertů” je, že oni, jakožto lekáři, mají možnost lidskou anatomii takhle detailně vidět v reálu při operacích, atd. Ale běžný člověk nemá šanci takovýhle vhled nikde získat. Knížka vám anatomii nikdy nezobrazí tak, jako takováhle výstava (mluvím z vlastní zkušenosti). Mě teprve díky Bodyworlds došlo, jak je lidské tělo neskutečně komplikovaný systém. Kosti, svaly, nervy, žíly, střeva, atd., to jsem všechno věděl, ale představit takhle jasně jsem si to teda nedokázal.

Tatouch (doktor) mi k tomu dodal ještě několik kritických poznámek z jeho pohledu:

1. aranžování těl do různých pozic (hráč tenisu) je nevkusné
2. je to celé showbyznys
3. těla pocházejí z no-name univerzit a byla použita bez souhlasu původních vlastníků

K tomu dodávám:

Ad 1) Z Bodyworlds si pamatuji např. “hráče baseballu” při odpalu. Smysl téhle aranže byl jasný (vysvětlený na kartičce vedle) – ukázat, jak se v této pozici nakroutí kosti a svaly na ramenou – na jedné straně se hrozně natáhnou a na druhé stáhnou. Je to fakt zajímavé. Uznávám, že pár aranží bylo možná za hranicí vkusu, ale vetšina byla naprosto OK. A navíc, kdo určí a jak, co je za hranicí vkusu? Kdyby tam všechny exponáty prostě jen tak stály ve stejné pozici, tak jaký by to mělo smysl? Je to výstava o lidské anatomii, o tom jaký je lidské tělo mechanismus, jak funguje, jak se hýbe. Exponáty musí být naaranžované, jinak by to nemělo smysl…

Ad 2) Atmosféra na výstavě nebyla nijak uvolněná, že by tam někdo chechtal nebo něco. Naopak bylo tam takové skoro až pietní ticho (zákaz mobilů i foťáků). Zpočátku jsem měl divný pocit, přece jen ta těla byli živí lidé. Po chvíli jsem si uvědomil: no a co? Kosti a lebky a celé kostry ve školách jsou pokud vím také z opravdových lidí. Ti lidi nakonec už umřeli a už ty svoje těla nepotřebují. Mě by teda rozhodně nevadilo, kdyby moje tělo použili k nějakým takovýmhle podle mě celkem bohulibým účelům, než kdyby ho spálili, nebo pohřbili a sežrali ho brouci – jaký je mezi tím vlastně rozdíl? Těla jsou zbavena kůže, takže není možné ani teoreticky poznat, kdo byl který exponát, je to zcela anonymní. A že lidi chtějí vidět, jak vypadá zevnitř lidské (=jejich vlastní) tělo, co je na tom proboha špatného?

Ad 3) To je presumpce viny a implikuje, že snad někde v Číně vraždí lidi, aby z nich potom mohli dělat exponáty. Bodyworlds jasně píší (a odlišují se tím od konkurence), že jejich exponáty jsou věnovaná těla lidí, kteří výslovně vyjádřili svou vůli. Tak proti tomu snad už nelze namítat vůbec nic! Pražská výstava The Bodies je ale v tomto ohledu méně sdílná a v sekci FAQ píše, že v současnosti jsou těla buďto věnovaná nebo neidentifikovaná. Každopádně vyvracejí, že by se jednalo např. o vězně popravené Čínským režimem (viz zde - dole).

UPDATE: tak, Česká anatomická společnost vedená novodobým inkvizitorem Milošem Grimem už vydala zprávu odsuzující celou výstavu.

Miloš Grim v interview na aktuálně mj. prohlásil:

“Z odborného hlediska na exponátech nic nového nevidím, z mého pohledu jde především o šoubyznys.“

Jenže pane profesore, na světě jsou kupodivu i neodborníci, kteří by rádi nahlédli do tajů lidské anatomie, víte?

“Nemám nic proti tomu používat v kvalifikované výuce plastinovaný preparát zhotovený z těla informovaného dárce. K výuce posluchačů lékařství takové preparáty používáme. Nikdy je ale v Lucerně vystavovat nebudeme. Je totiž třeba rozlišovat kdo potřebuje skutečně detailní informace o stavbě lidského těla. Jistě je to například budoucí chirurg. Já se také nemám právo domnívat, že se mohu proletět nejmodernější stíhačky.“

Pane profesore, asi Vám unikl jeden drobný detail: každý člověk má tělo, takže má i právo se ptát, jak takové tělo funguje a vypadá zevnitř. Příměr se stíhačkou je proto naprosto nesmyslný:-/ Opět z Vás čiší nadřazenost – proč by i neanatomové neměli mít možnost nahlédnout do tajů lidského těla, které byly donedávna vyhrazeny jen vám, anatomům? Jaktože tak úzkoprse bojujete za zachování Vašich privilegií, místo abyste byl rád, že konečně Váš obor může být zpřístupněn široké veřejnosti?

“vím, že von Hagens [tj. Bodyworlds, moje pozn.] má mezi svými plastinovanými těly i taková, která pocházejí od informovaných dárců. Přesto si myslím, že jejich vystavování je neetické a v rozporu s představou většiny lidí o důstojném zacházení s pozůstatky zemřelých.“

Takže i když dárce souhlasí a nikdo tím pádem není poškozený, tak se Vám stejně to nelíbí? Jakým právem si dovolujete mluvit za většinu lidí? Navíc si prtiřečíte: pokud byste měl pravdu, tak není třeba proti výstavě bojovat. Lidé považující výstavu za neetickou zůstanou doma a nikam nepůjdou.

“Myslím, že Česká republika by neměla patřit mezi země, kde je něco takového dovoleno.“

A je to tady! Zachránce nás ubohých “blbečků”, co sami neumíme učinit etický soud! Pane profesore, žijeme ve svobodné (doufám) zemi, jestli se vám výstava nelíbí, máte plné právo na ní nechodit a psát články do novin, jak se vám to zdá nechutné, ale nemáte žádné právo to zakazovat ostatním lidem! To, že jste anatom, Vás nijak neopravňuje činit etické soudy závazné pro všechny ostatní lidi! Tím spíše, když jako anatom máte tu výhodu, že lidskou anatomii máte šanci vidět zblízka – vaše snahy o upření podobné šance obyčejným lidem nejsou nic jiného, než pokrytecké farizejství!

Pokračování tohoto článku:

1. Nejprve jsem napsal tento syrový článek sem na blog, poněkud vypruzen a mírně pod emocemi. Mezitím jsem vedl celkem podrobnou diskusi s Tatouchem na ICQ, jeho zajímavé a relevantní připomínky najdete v komentáři pod článkem.
2. Následně jsem článek přepsal do poněkud “civilizovanější” formy jako komentář pro web Liberálního institutu (argumenty jsou ale stejné)
3. Nakonec mě oslovil týdeník RESPEKT s nabídkou diskusního duelu na jejich webu s posancem Borisem Šťastným, který požaduje zákaz výstavy. Článek jsem opět lehce přeformuloval, protože původně jsem (imaginárně) polemizoval s prof. Grimem = odborníkem, kdežto nyní se jednalo o politika (zájmy i argumentace se liší). Pokud by duel nebyl na webu Respektu dostupný, zde na blogu je kopie.
4. Update z 23. 6. – shrnutí: tak duel už dávno skončil, diskuse s poslancem Šťastným byla pro mě příjemná, protože věcná. Ačkoli jsme nedospěli ke shodě, jeho připomínky a připomínky čtenářů pod článkem mi pomohly si precizovat vlastní myšlenky. Můj domnívám se nejsilnější argument bohužel nezazněl přímo v duelu, protože jsem jej rozvinul až v reakci na komentáře pod duelem: Jedná-li se o neidentifikované tělo, pak nemá koncept “důstojného zacházení” žádný význam, protože důstojnost se váže k pozůstalým, nikoli k samotnému mrtvému tělu. Na tento argument zatím nikdo nereagoval, což mi umožňuje si myslet, že to je argument silný.

Trochu mi to potvrdilo stereotyp o Americké sebestřednosti:-) Není to totiž zdaleka jen hokej. Např. v baseballu zde mají tzv. “World Series”, kde ale hraje jen USA a Kanada:-). V basketu dokonce World Championship byl donedávna jen USA (pak to přejmenovali na NBA Finals)

No nic, tak jdu něco dělat. Doufám, že aspoň vyhrajem…

Včera konečně začalo jaro. Svítilo sluníčko, bylo teplo, a tak jsem vyrazil ven, že si budu číst o Islámu a sekularismu v parku. Nápad to byl dobrý, měl jenom dvě malé mouchy. Za prvé, nemáme žádná laserová děla. Za druhé, žádná laserová děla nemáme. Může se to zdát jako jeden problém, ale považoval jsem ho za tak podstatný, že jsem ho zmínil hned dvakrát… Ne, to je jiná pohádka… Za prvé, země je ještě pořád mokrá. Za druhé, na stromech není zatím žádné listí, takže neposkytují příjemný stín. Ještě budu muset pár dní počkat…

Cestou domů se mi ale naskytla nevídaná podívaná. Před školou (downtown campusem – to je ten hezčí ve městě, kam chodím) vykáceli všechny tři velké stromy. Nevím jaký k tomu měli důvod, ale přišlo mi to hodně uhozené, protože to byly aspoň stoleté kousky, skoro v centru města. Takových asi moc nebude a kácet je, snad jen aby byl lepší výhled na budovu školy, nebo proč, to je přece škoda…

Nicméně, jak si tak v duchu mudruju, tak vidím, že týpci na vysokozdvižné plošině se chystají uříznout poslední kus posledního stromu, takovou dlouhou větev, co ční tak 15 metrů do výšky. Jenže na konci té větve je veverka! Taková ta šedivá, americká (imperialistická:-). Chudinka nemohla utéct, protože jedinou únikovou cestu se jí právě chystal týpek s motorovou pilou uříznout, a veverka sem, veverka tam, mu zřejmě žádný morální problém nezpůsobovala. Proč by taky měla, když je jich tu všude mraky. Akorát že jsou mrchy takové roztomilé, že vám jich prostě musí být líto:-). No, takže chlapík prostě a jednoduše nastartoval pilu a tu větev přefik. Jak větev začala padat, veverka se odrazila, a plachtila vzduchem z té patnáctimetrové výšky šikmo dolů do hromady větví! To prosím není taková ta lítací veverka, co má mezi nohama plachty, ale obyčejná veverka. Přesto jí velký chundelatý ocas umožnil manévrovat, takže nespadla kolmo dolů, ale šikmo do těch větví. Říkám si: to musí být po ní, z takovéhle výšky to nemůže přežít. Vzhledem k velikosti veverky to je asi jako kdyby člověk skočil ze stopadesáti metrů! Asi jako skočit šikmo ze špičky hotelu Fórum (nyní Corinthia Towers) až dolů do Botiče a ještě kousek:-o Jenže ona to potvora přežila. Chvilku se jí asi motala hlavička, ale pak se zorientovala a vyšplhala na nejbližší strom. Smůla, ten už byl také skoro celý pokácený a zbyl z něj už jen asi pětimetrový pahýl bez větví. Veverka vyběhla až nahoru a asi se divila, jakto, že kmen najednou končí. Už jsem neměl to srdce pozorovat, jestli jí ti dřevorubci pokácejí její útočiště znovu, tak jsem šel domů.

Ráno jsem vyrazil s Joshem na metro, dojel na Union Station a odtud vlakem na letiště BWI. Měl jsem koupenou letenku, z BWI do Albany vyšla asi na kilo. Vlakem by to stálo stejně, ale trvalo by to dýl (za normálních okolností). Ze začátku všechno klapalo, na letiště jsem přijel poučen z Chicaga o hodinu a půl dříve. Jenomže moje letadlo na JFK v New Yorku mělo zpoždění 40 minut, které se pak protáhly na celou hodinu. Tím pádem mi z NY uletí letadlo a do žádného dalšího letu dnes už mě nemůžou dát. Co se dá dělat, z NY holt pojedu vlakem a Delta mi refunduje nepoužitou část letenky JFK-Albany. Chlapík u check-inu říká, že to je asi nejlepší řešení, takže jdu do toho. Aspoň mám čas si dát menší oběd u Wendy’s (to je tu velká výhoda, na letišti se dá najíst za stejné ceny jako jinde).

Let do NY je ale děs. Je to malinkaté vrtulové letadélko Káně a v Baltimoru fouká vítr jak kráva, tekže vzlet je fakt hnusný. Divím se, že se nikdo nepozvracel, ale možná to bylo tím, že asi půlka letadla byli Rusové, kteří se turbulencím hlasitě smáli (asi jsou z Aeroflotu zvyklí). Přistání v NY už bylo OK, ale stejně jsem byl tak nějak rád, že dál už pojedu vlakem. Nějak už by se mi do dalšího letadla dneska nechtělo…

Další překvapení je, že bágl nikde. Jdu tedy do baggage service, a dávají mi nějaký kód, že prý až bágl najdou, tak mi ho dovezou domů do Albany. No, pokud ho opravdu dovezou, tak to bude celkem dobré, nemusím ho aspoň sebou tahat ve vlaku. Ale jestli ho nenajdou, tak to bude opruz. Neměl jsem tam sice nic extra cenného, ale asi tak 50% mého oblečení zde v USA, a nechce se mi jít nakupovat…

Při čekání na bagáž v televizi vidím reportáž o střílení na Virginia Tech – někdo postřílel 22 studentů a pak sebe. Co se to sakra děje? To už se lidi střílejí i na univerzitách?

Dál se jdu zeptat na Deltu, co s tou refundací. Paní je zmatená, protože má oceněnou celou letenku a neumí ocenit jen její nevyužitou půlku. Můj návrh, ať mi prostě vrátí půlku, jí nepřesvědčuje k žádné akci. Beru si teda adresu a telefon na Customer Center, že to vyřeším později. Pošlu jim lístek na vlak a požádám je, ať mi ho proplatí, když to stejně byla jejich chyba. Uvidíme, co na to řeknou.

Jedu Airtrainem a metrem na Penn Station v centru New Yorku. Je celkem kosa a nemám žádné oblečení, všechny bundy a svetry mám ve velkém báglu, který je bůh ví kde… Doufám, že z Penn pojede brzo nějaký vlak do Albany, ať tam dlouho netvrdnu. Navíc včera bylo dost hnusné počasí, a na mnoha místech v celém New Yorku jsou povodně, takže hodně vlaků je zpožděných nebo i zrušených.

Na Penn zjišťuju, že já mám konečně štestí: vlak jede za dvacet minut. Kupuju lístek a kafe a přitom zjišťuju, že minimálně deset lidí štěstí nemělo… Počet mrtvých na Virginia Tech už je 32. Je mi z toho smutno, proč se lidi jen tak z ničeho nic střílejí? Mohlo by se to stát u nás na SUNY v Albany? Stačí, aby přeskočilo jednomu člověku a je hned tolik mrtvých… V porovnání s tím, jak se teď musí cítit rodiny těch obětí já si můžu jenom pískat. Zabitej den a ztracenej bágl najednou není taková tragédie…

Cestou do Albany už se nic zajímavého nestalo, a počet obětí už se naštěstí nezvýšil. I tak je to ale nejhorší masakr na škole v historii USA (anglicky: CNN, BBC, NY Times, česky: Aktuálně).

Bágl se zatím nenašel.

O první mé osvícení se postarala Bibi, když řekla, že Rusové mají velký smysl pro spravedlnost. To nám Čechům kvůli naší historické zkušenosti zní trochu podezřele (samozřejmě je to nesprávná generalizace, znám tady pár Rusů, kteří jsou třeba naprosto v pohodě), ale já už jsem zvyklý, že Bibi (a zřejmě mnoho Kazachů) je poměrně rusofilní. Je to dáno tím, že zatímco nás prachprostě obsadili a ekonomicky zničili (zase trochu zjednodušuju:-), tak Kazachstán se díky jejich vlivu pozvedl z kočovné společnosti na celkem moderní (teda až na malé drobnosti, jako že za Stalina zemřela polovina populace na hladomor, ale to jsou detaily). Nicméně co mě dnes dorazilo, by Bibin příklad, jak mají Rusové vyvinutý ten cit pro spravedlnost. Sice jsou podle ní hodně impulsivní a zvláště, když se napijí, mohou být i velmi agresivní a dokonce vás kvůli nějaké prkotině i zabít, ale až vystřízliví a uvědomí si, co provedli, budou vám chodit plakat na hrob!!! Takový je prý jejich cit ro spravedlnost:-D

O druhý moment prozření se postaral Onur, když vyprávěl o svém dědovi, který byl zavřen ve vězení (kvůli nějaké nezaviněné události, to ale není teď podstatné). Přes den pracoval v nějaké fabrice a do vězení chodil jen na noc. Tak se ptám jak to, a bylo to proto, že za každý odpracovaný den se mu odečetly dva dni z trestu. Já už jsem si lámal s tímto problémem hlavu vícekrát. Máme ve vězení spoustu lidí, co se tam akorát flákají a jsou živeni z našich daní. Nejlepší by bylo samozřejmě, aby museli pracovat. Jenomže problém je ten, že kdo nemá motivaci (nedostávali by výplatu) jeho práce bývá k ničemu a bylo by třeba spousty dozorců, kteří by na ně dohlíželi a nutili je pracovat. Celkově dost neefektivní systém. No a pak mi Onur jen tam mezi řečí toto dilema vyřeší: no jasně, za odpracovaný den odečíst dva dni trestu! Motivace jako hrom a ještě by si na sebe vydělali!

No a když už jsem v tom psaní, tak včera u nás byli na návštěvě Shoko z Japonska a Mawood ze Súdánu. Tak se tak bavíme o všem možném, mj. o druhé světové válce a filmu Clinta Eastwooda o bitvě na Iwo Jima. No a pak nějak přišla řeč na Súdán, a Mawood povídal, že byl od 11 let v rebelské armádě (je křesťan z Jihu, které fundamentalistický Islámský režim ze severu terorizuje) a o tom, jak se mění koncept přátelství mezi lidmi, když víš, že zítra už je možná neuvidíš… Je to chytrej kluk, teď studuje tady v USA a píše knihu, kterou chce vydat doma, protože budou volby. Otázka, jestli on sám někoho zabil visela ve vzduchu, ale nakonec zůstala (naštěstí) nevyslovena. Trochu depresivní zakončení, ale jak zpívají Nahoruposchodištidolu: “život je tak růžovej, jak čerstvě vyvražděný jesle.”

• napadl sníh
• byl jsem v kině na “300″
• ranní pařba

Po několika dnech, kdy všechen sníh roztál a už už začínalo jaro, najedou zase napadlo dvacet čísel sněhu. Včera večer byla venku úplně krásná vánoční atmosféra, neprotažený silnice – jen aby projel kolem Santa s cinkajícíma rolničkama a doplnil ten patos…

Včera jsem byl v kině na filmu “300″ (IMDB, RT, trailer na Youtube), protože se o něm ve škole všichni bavili. Je to o bitvě u Termopyl, kde 300 Sparťanů (ne fotbalistů, ale nasteroidovaných antických válečníků) se postaví přesile asi miliónu Peršanů a vyhraje. No dobře, nevyhraje, ale skoro… Film je zajímavý tím, že jsem se pořád ještě nerozhodl, jestli to je úchvatná originální vizuální podívaná (protože založená na komixu), nebo naprostá schematická kravina (protože založená na komixu). Nejspíš obojí najednou…

No a konečně, dneska začalo po ulici běhat spousta ožralých lidí a hulákat, náš soused si uspořádal party a s nabasovanou reprosoustavou nám zprostředkoval virtuální výlet po americké populární tuc-tuc scéně. Na tom všem by nebylo nic tak extra zvláštního, kdyby se to vše nezačalo dít v 7 hodin ráno!! Později jsme zjistili, že by to mohlo být nějakou souvislost se St. Patrick’s Day, kdy se má údajně chlastat celý den už od rána… Původně se také měla odehrát “parade”, ale kvůli tomu sněhu se přesunula na příští týden – to znamená, že se zase začně pařit v 7 ráno?:-o