Lucicka za polarnim kruhem

Tak nám nastala polární noc. V této zeměpisné šířce sice slunce zůstane pod horizontem až od 25. listopadu, ale vzhledem k hornaté krajině kolem Tromsø zde polární noc přichází o čtyři dny dříve. Toto období bez sluníčka potrvá až do poloviny ledna. Byla jsem zvědavá, jak zvláštní moc polární noci na mě bude působit a jestli opravdu budu chtít nejradši utéct. Read the rest of this entry »

Nejsevernější krajina Evropy

V pátek večer jsme přijeli do Honningsvåg na ostrově Magerøya, posledního města na cestě na sever, 30km od Nordkappu – nejsevernějšího bodu Evropy (71° sev. š.). Zatímco Cabo di Roca (nejzápadnější bod Evropy ležící v Portugalsku) je celkem nenápadné místo s mohylou na útesu, kam zavítá jen pár výletníků, Nordkapp je velká turistická atrakce, za kterou se ženou tisíce lidí přes půlku Evropy. Proč všichni touží dostat se na nejsevernější bod kontinentu? Proč stejnou posedlost nevyvolává třeba nejjižnější bod Evropy? Možná Norové jen dokázali chytit příležitost a udělat z jednoho útesu velký business. Postavili zde Nordkaphallen – turistický chrám se suvenýry, expozicí ani nevím čeho, restauracemi, bary, kaplí, dokonce je tu prý i malé thajské muzeum. Silnici natáhli až k tomuto „chrámu“, takže se dá na Nordkapp pohodlně dojet autem, karavanem nebo autobusovou linkou. A neopomněli vybírat nehorázné vstupné. A přitom je to celé jeden velký podfuk. Tento Nordkapp totiž vůbec není nejsevernějším bodem Evropy – tím je Knivskjelodden, útes asi 10km od Nordkappu, kam žádná silnice nevede, kde žádné turistické stánky nejsou. A tam jsme měli namířeno. Read the rest of this entry »

V samém srdci Sápmi

Ráno jsme se probudili v samém srdci Sápmi. Mírně zvlněná krajina otevírající ohromný prostor kolem nás. Všude pastviny s vřesy a travami bílými a třpytícími se ranní jinovatkou, jen občas pár zakrslých bříz. Mokřady, kde led křupe pod nohama. Řeka vytvářející údolí mezi oblými kopečky, obnažené písečné břehy. Prý je tato oblast suchá jako Sahara – teď to tak tedy rozhodně nevypadalo. Procházeli (tedy spíš klouzali, protože všude bylo souvislé náledí – někteří místní zde dokonce nosili malé mačky na botách, aby se na náledí moc nepomlátili; my mačky neměli, takže se pořádně natloukli) jsme ranním „městem“ – spíš takové hodně roztahané vesnici, která má kolem 3000 obyvatel. Dřevěné domečky, skoro u každého stojí lávvu (tj. něco jako sámské týpý). Na horizontu se pyšně tyčí místní hotel, kousek pod ním září nová budova univerzity. Read the rest of this entry »

Alta

Kolega z práce nás pozval na konferenci v Kautokeino, která se konala u příležitosti otevření nové budovy Sámi University College. Rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným a cestu do Kautokeina si o pár dní prodloužit. S ohledem na ohromné vzdálenosti v Norsku byl náš plán dost velkorysý: podívat se na pravěké petroglyfy v Altě, zúčastnit se slavnostního otevření nové budovy univerzity v Kautokeinu a následné konference, nasát trošku atmošku krajiny Finmarku, zajet omrknout sámský parlament v Karasjoku a výlet zakončit na Nordkappu. Read the rest of this entry »

Aurora borealis

V sérii návštěv pokračoval můj otec, který se za námi přijel podívat koncem října. Tradičně jsme ho protáhli po ostrově a ukázali Tromsø, trochu netradičně jsme na jeden den půjčili auto a vyrazili na motovýlet do končin, kam se autobusem nedostanem. Táta přijel do Norska s tím, že chce vidět polární záři a soby (a samozřejmě i svou jedinou dceru, tedy aspoň v to doufám). Obojí se mu splnilo. Read the rest of this entry »

Tromsø ze Storsteinen

Poslední dny se nesly v intenzivně pracovním duchu, ven jsme se moc nedostali. A tak jsme se jednou podvečer rozhodli, že vyrazíme na krátký noční výlet za polární září na Storsteinen. Aurory borealis jsme se sice nedočkali, ale i jiná polární světla jsou docela působivá. Nahoře v kopcích, vysoko nad městem a daleko od pracovních povinností, se člověk na chvilku zastaví a zase si uvědomí, jak je na tom světě krásně.

fotogalerie

Návštěva Medkových

Přijeli nás na prodloužený víkend navštívit Honzovi rodiče. Po tropických teplotách v Čechách je uvítalo Tromsø pořádnou sněhovou nadílkou. Přestože možnost pěších výletů tím byla dost omezená, pár výšlapů do okolních kopců jsme zvládli. Read the rest of this entry »

František

Tak nám tu napadl první sníh! Tedy nahoře v kopcích je sníh už od konce srpna, ale dnes ráno bylo bílo i dole u moře. Předvídaví Norové už před týdnem připravili všude po cestě tyčové značení, nejen podél silnic, ale i podél chodníků a cest. Vyhřívané chodníky začaly vyhřívat (asi ne všichni jsou nadšení z 8 měsíců odhazování sněhu). Řidiči i cyklisté s předstihem přezuli na zimní okované pneumatiky (silnice se tu totiž nesolí ani nesypou – okované pneumatiky asi stačí). Read the rest of this entry »

Tverbotnfjellet

V neděli jsme vyrazili poznávat další vrcholky v okolí. Původní záměr zdolat špičatý štít Hamperokken (1404 m n m.) jsme museli vzdát – s prvním sněhem definitivně skončila sezona pro tuto horu. Jako náhradní variantu jsme tedy vybrali Tverbotnfjellet (1299 m n m.) Read the rest of this entry »

Kolegyně v práci přišla jednoho dne s tím, že je třeba podpořit pracovní kolektiv a že nás, NORUT, tedy přihlásila do projektu/soutěže „Gå til København“ (Jdi do Kodaně). Jak jsem se již zmínila, Norové jsou nadšenými sportovci. A kdo by náhodou neměl dostatečnou osobní motivaci, je zde spousta zajímavých projektů, které mají za cíl dostat lidi do přírody a podpořit jejich fyzickou aktivitu. Gå til København je jedním z těchto projektů. Read the rest of this entry »