Už před několika lety kolem mě porběhla informace o Couchsurfingu – síti cestovatelů poskytující/hledající nocleh jiným/u jiných cestovatelů. Zde v Tromsø mě informace o Couchsurfingu stíhaly poněkud častěji (naši kamarádi Uradnici couchsurfingují o sto šest – s několika jejich nocležníky jsme se setkali i my a mohli tak nakouknout trochu pod pokličku), takže jsem se rozhodla pořádně zjistit, o co jde.
Couchsurfing je celosvětová síť cestovatelů, kteří buď poskytují svůj gauč jiným cestovatelům nebo využívají gauče ostatních během svých cest. Je jedno, kolikrát člověk svůj gauč nabídl a kolikrát využil gauče jiných, žádné “body” se nesbírají. Nejedná se však pouze o nocleh zdarma. Myšlenkou této síťě je podpořit kulturní výměnu mezi lidmi z celého světa a umožnit cestování i těm méně finančně zajištěným. Zkrátka a dobře – přihlásí se vám někdo s prosbou o váš gauč, popovídáte, společně někam vyrazíte, naučíte se jeden od druhého něco nového a povyměňujete své zkušenosti. Něco jako ve filmu “Pošli to dál” – pomož někomu v nouzi a třeba se ti to někdy vrátí od někoho jiného. Docela se mi tahle myšlenka zalíbila. Neznámé místo se totiž nejlépe poznávají prostřednictvím lidí, kteří v tomto místě žijí (toto se mi potvrdilo i při našich stopařských cestách Norskem – dozvěděli jsme se tolik zajímavých věcí, které se v žádném průvodci ani íčku najít nedají).
A tak jsme se na Couchsurfingu zaregistrovali. A rozhodli jsme se to hnedka vyzkoušet na našem výletě do Osla. Zadala jsem si tedy vyhledat někoho anglicky mluvícího v Oslu, kdo má něco společného s architekturou či zahradní architekturou. Dále jsem hledala ty, kteří rádi chodí vejletit do kopců a rádi se kochají hezkou krajinou. Přeci jen je fajn mít se svým hostitelem společné téma k rozhovoru, nejsem zrovna typ člověka, který by s cizími lidmi udržoval konverzaci a sršel důvtipem. Poslala jsem tak “poptávku” po gauči asi šesti lidem. Do týdne se mi ozval Stefan, mladý architekt a krajinný architekt, který nám nabídl svou společnost a svůj byt v centru města vysoko nad ruchem ulic s gaučem pod čokoládovým stromem (to bude asi překvapení). Po několika málo vyměněných e-mailech jsme si, myslím, padli do noty – vypadá to, že máme hodně společného a tak naše návštěva bude pro obě strany zajímavá a třeba něčím přínosná (teď to trochu zní, jak kdybych odpovídala na inzerát v seznamce 
Tak se těšíme na naši první gaučsurfovací zkušenost. A třeba až jednou budem mít sůj vlastní gauč v Čechách, rádi na něj pozvem mladé cestovatele z druhého konce světa.
