Sobí závody
Od 1. února se v Tromsø slavil sámský týden v souvislosti se Sámi National Day 6. února. Konala se spousta přednášek, výstav, koncertů a filmů, žel bohužel na žádné z těchto akcí jsme nebyli. Ale nedělní The Norwegian Reindeer Racing Championship jsme si nemohli nechat ujít.
Moc jsem si nedovedla představit, jak chtějí udělat závody lyžařů tažených soby, když není žádný sníh. Organizátoři však měli vše pevně v rukou – v sobotu začalo chumelit a do neděle napadlo půl metru sněhu, takže na závody byly ideální podmínky.
„Reindeer racing is a small, but rapidly growing sport among the Saami people. The racers stand on skis behind their specially trained raindeer on a 201 meters long track.“ Trať byla postavena přímo v centru města na hlavní pěší zóně. Přišli jsme akorát včas, kdy byli představování jednotliví závodníci – Sámové ve svých modročervených krojích se producírovali po závodní trati se svými soby s uřezanými parohy. Pro soby to musel být pořádný šok – z nekonečných pustých otevřených plání Finmarky je nacpali do malé dodávky (tohle vidět ochranáři, tak místo protestů kolem norského lovu velryb se vrhnou na záchranu sobů) přivezou do ulic „velkoměsta“ plné lidí a řvoucích amplionů. Při promenádě také dávali sobi svoje roztrpčení pořádně najevo – vodiči měli co dělat, aby je udrželi, diváci byli vděční za mantinely, které je od sobů oddělovaly.
Sobi startovali po dvou ze startovacích boxů jako na dostizích. Přes hrudník měli postroj s dvěma připevněnými popruhy, za které se držel lyžař. Lyžaři byli většinou mladí Sámové, spíš děcka, kluci i holky. Jakmile se startovací boxy otevřely, sobi vystřelili kupředu. Měla jsem pochybnosti, zda budou schopni běžet rovně – při promenádě tomu vůbec nic nenasvědčovalo. Ale zdálo se, že soby závodění baví – vyrazili jak žíznivá čára, která se po pár metrech zahalila do oblaku čerstvého prašanu. Konec tratě byl uzavřen ohromnou tmavou plachtou, která měla soby zastavit. Nechápu jak, ale opravdu zastavila.
Protože byla pěkná zima, šli jsme se v poločase zahřát do lavu (sámské týpko), které postavili na hlavním náměstí. Uvnitř hořel oheň, ohříval se čaj v ohromné konvici a prodávalo se něco k snědku (že by sobí guláš z těch méně úspěšných závodníků?). Kolem ohně sedělo pár Sámů v krojích, kožichách a kožešinových rukavicích a beranicích (v tom muselo být teplo, na chviličku jsem po kožešinové výbavičce také zatoužila), mezi nimi několik Norů ve fleecu a Goretexu a pár cizinců zcela nevybavených na místní podmínky.
Abych nezapomněla: viděli jsme Santa Clause – sice byl v civilu a tvářil se strašně nenápadně, ale musel to být on! Už aspoň víme, co ty jeho sobi dělají mimo Vánoce.
