první sluníčko
15. ledna skončila v této zeměpisné šířce polární noc a poprvé vyšlo slunce. Protože však Tromsø leží mezi hory, slunce vyjde oficiálně až 21. ledna. My se ale sluníčka nemohli dočkat a tak jsme za ním vyrazili do kopců.
Na neděli byla výborná předpověď počasí, mělo být jasno, což tu poslední dobou bývá vzácně. Během posledního týdnu vylezly teploty hodně nad nulu a pršelo, takže všechen sníh roztál. 
Následné mrazy udělali ze sněhové břečky souvislou ledovku úplně všude. Vybaveni mačkami na radu kolegy horolezce Franka, který je nám také zapůjčil, jsme se vydali na Kjølen. Vyrazili jsme před osmou ráno, abychom na východ sluníčka kolem poledne byli už vysoko v horách. Kupodivu byl na Kjølen docela fajn sníh, mačky nám tedy byly dost na nic, lyže by se nám hodili spíš. Ale sníh nebyl příliš hluboký, takže se dalo chodit i na botách.
A přesně v 11:16 se to stalo. Na obzoru mezi horami se objevilo pár slunečních paprsků a hned zase zmizelo. Slunce se sunulo těsně za obzorem a mezi horami vždy na chvilku vykouklo. Po dvou měsících polární noci jsme viděli sluneční světlo a stíny a svět zase začal být plastický a veselý.
