Koncem října nám přibyla v Nørut Natalie, nová kolegyně z Ruska. Při obědě mi líčila své trable se získáváním víza a povolení k pobytu. Povolení k pobytu jsem úplně vypustila z hlavy a teprve nyní mi Natalie připomněla, že bych se o to měla začít zajímat. Tak jsem začala. O povolení k pobytu musí cizinec zažádat, pokud v Norsku pobývá po dobu delší než 3 měsíce, do té doby je brán jako turista. Mně tyto 3 měsíce končily za necelý týden.
Od ostatních Čechů žijících v Tromsø jsem obratem vyzvěděla, jak to s žádostí o povolení k pobytu funguje. Uklidněna jejich ujištěním, že se jedná pouze o formalitu, která je vyřízená za pět minut, jsem hned druhý den naběhla na policii na imigrační úřad. V přihrádce s formuláři měli lejstra pro zaměstnance a pro studenty. Protože jsem si nebyla jistá, do které kategorie spadám, zeptala jsem se úřednice. Jaký formulář si mám vzít pokud nejsem zaměstnanec, ale ani student norské univerzity, nýbrž PHD-student české univerzity pobývající v Norsku na stáži v Nørut, kde ale nepobírám žádný plat jako zaměstnanci. Úřednici jsem tím poněkud vyvedla z míry, začala si mě podezřívavě prohlížet, načež se šla poradit s kolegyněmi. Vítězně se vrátila s formulářem, který však musím doplnit finanční dohodou s českou univerzitou o výši mého stýpka, potvrzením z Nørut, že tam opravdu jsem na výzkumné stáži, potvrzením o zdravotním pojištění, pasem, kartou pojištěnce a vše pochopitelně v originálech a v jim srozumitelném jazyce (tedy ne česky). Finanční dohodu i smlouvu o zdravotním pojištění jsem pochopitelně měla pouze česky. Okamžitě a s velkou naléhavostí jsem tedy začala bombardovat zahraniční oddělení na české univerzitě a svou pojišťovnu, aby mi vystavili potřebné dokumenty anglicky.
O dva dny později (den před vypršením mého turistického povolení k pobytu) jsem opět naklusala na imigrační úřad vybavena všemi potřebnými lejstry. Úřednice si mě opět podezíravě prohlížela, načež vzala mé dokumenty a odešla situaci zkonzultovat s kolegyněmi. Po asi pěti minutách si mě zavolaly a oznámily mi, že litují, ale povolení k pobytu mi nemohou dát, protože nesplňuji podmínky jeho udělení. Optala jsem se tedy, jaké podmínky nesplňuji. Problém byl ve výši mého stipendia, které se jim nezdálo dostatečné na to, abych se tu uživila (těžko jim vysvětlovat, že při velmi skromném stylu života se z toho uživí dva lidé). Vyžadovaly minimálně 8 500 NOKů potvrzeného příjmu na měsíc. Trošku se mi zatočila hlava. 25 500 CZK na měsíc! To nedám dohromady ani v Čechách. Měla jsem slzy na krajíčku. Po všech těch trablích s nalezením instituce, která by mě na stáž přijala, po zamítnuté žádosti o norské vládní stipendium, po problémech s hledáním bytu mě teď chtějí vyhostit ze země, protože bych tu nemohla dosáhnout norské životní úrovně. Rychle jsem začala přemýšlet, co s tím. Výpisy z účtu! Navrhla jsem tedy, že bych mohla požadovanou částku na 7 měsíců doložit výpisem z účtu (i když jsem se necítila zrovna nejlépe, že bych měla vykazovat svoje soukromé úspory, do toho nikomu nic není, ale vysvětlujte to Norům, kde je téměř neomezený přístup k osobním informacím!). Úřednice se opět začaly radit a nakonec souhlasily, musím však doložit výpisy v angličtině, potvrzené bankou. No jo, ale jak z české e-banky dostat anglický výpis a jak vymámit podpis? Zase jsem měla slzy na krajíčku. Nakonec úřednice svolily, že by možná český neověřený výpis mohl stačit.
Rychle jsem tedy zajela do knihovny a ze všech svých účtů vytiskla výpisy za poslední měsíc a odvezla je na imigrační úřad. Úřednice výpisy přijaly a že mi dají vyrozumění o výsledku schvalovacího procesu. Uf, tak to by bylo, oddechla jsem si. Ale předčasně.
Za pár týdnů mi volali, že se mám dostavit na imigrační úřad. Polilo mě horko. S úzkostí jsem se tedy na úřad dostavila. Opět se jim nezdála má finanční situace a chtěli další výpisy z dalších měsíců. To by nebyl problém. A jako s novinkou přišli s tím, že se jim nezdá mé zdravotní pojištění. Chtěli doložit, na co vše se mé pojištění vztahuje a v jaké výši krytí a pochopitelně anglicky. Uf. Znovu jsem tedy s naléhavostí bombardovala svou zdravotní pojišťovnu, která mi po pár dnech anglickou verzi pojišťovacích podmínek zaslala a dodala jsem ji na imigrační.
O několik týdnů později jsem se při jedné příležitosti setkala s českým konzulem, který nyní nově sídlí kromě Osla také v Tromsø. Vylíčila jsem mu své trable s povolením k pobytu, nad kterými nevěřícně kroutil hlavou. To se přeci musí vyřešit, takhle to nejde. Nechal mi kontakt na sebe i na svou ženu (Češku, která by mi mohla zajistit potřebné úřední překlady dokumentů), abych je v případě dalších problémů okamžitě kontaktovala. Při další návštěvě imigračního úřadu kolem Vánoc (po 2 měsících od mé první žádosti) jsem úřednicím nechala kontakt na konzula s tím, ať se v případě problémů s mou žádostí o povolení k pobytu obrátí přímo na něj.
Nevím, co následovalo, ale začátkem ledna mi přišla do kanceláře obálka d Tromsø kommune, ve které bylo povolení k pobytu na dobu neurčitou za předpokladu, že i nadále budu splňovat podmínky udělení tohoto povolení. Normálně se povolení k pobytu dává na 1 rok, poté se musí prodlužovat, toto povolení na dobu neurčitou tedy bylo opravdu nestandardní. Jako celá moje žádost. Inu, úředníci jsou asi všude stejní, pokud jim něco nezapadá do tabulek, jsou zcela ztraceni.
kdybys jim radsi hned na zacatku rekla, ze ses student, tak by bylo po problemu ne:-)
Statut norského studenta bylo pochopitelně třeba doložit, což bych těžko dokládala. Nejjednodušší by bylo se na celé povolení k pobytu vykašlat a problém by ani nevznikl. Nikdo neví, kdy jsem přijela, tak by mi těžko dokazovali, že jsem tu déle než 3 měsíce. Někteří cizinci dlouhodobě žijící v Norsku bez šance na povolení k pobytu to prý řeší tím, že každé tři měsíce si udělají výlet do Švédska, Finska nebo Ruska (na hranice to není daleko), nechají si dát do pasu razítko a jsou opět turisty.
no anebo tak! takze vsichni co chcete ject pripadne do norska studovat koukejte si to precist at vite jak na to:-)