Silvestr
Na poslední den roku a pár následujících nás přijela navštívit mamina. Protože dny jsou stále ještě příliš krátké a mamka po operaci kolene toho moc nenachodí, pojali jsme tuto návštěvu spíš odpočinkově – respektive záměr byl takový. Silvestrovský večer i další následující dlouhé večery jsme tak trávili při Osadnících (přijeli nás navštívit spolu s mamkou), pexesu a dalších hrách, které jsme po hodně moc letech znovu oprášili. A vůbec to nebylo špatné.
Půlnoční ohňostroj jsme si ale pochopitelně nemohli nechat ujít. Velký oficiální ohňostroj byl odpálen z vrcholku Storsteinen, kopce nad Tromsø, na který je vidět přímo z centra města. A nebyl to jen tak obyčejný ohňostroj. Na svahu kopce byl před půlnocí rozsvícen ohromný světelný nápis „2009“, který se s úderem dvanácté změnil na „2010“. Celé úbočí i náhorní plošina kopce byli také osvětleny šňůrou ohnivých světel. Rachejlte z vrcholku kopce byly viditelné z široka daleka. Barevná světýlka se ozařovala zasněžené svahy a proti temně černé obloze a tmavé divočině v kopcích za Storsteinen krásně kontrastovala. Všude v ulicích bylo spousta lidí a dětí na sáňkách, vůbec nikdo nebyl opilý a nedělal čurbelinec – trochu rozdíl oproti Praze, kde Silvestr pro spoustu lidí bohužel znamená jen příležitost pořádně se opít. I druhý den bylo v ulicích klid a nikde žádné známky velkých bujarých oslav. Vlastně to byl první Silvestr, kdy jsem nebyla v Praze.
Na Nový rok jak po celý rok. A tak jsme vyrazili na výlet do kopců. Původní plán byl vyjet lanovkou na Storsteinen a nahoře si udělat kratší procházku (vzhledem k mamčiným bolavým nohám). Přestože jsme si provoz lanovky den před tím ověřili v íčku, lanovka ráno nejezdila. A tak jsme náš plán trochu pozměnili: nahoru vyběhnem pěšky a dolů pojedem lanovkou. Cesta k horní stanici lanovky je poměrně prudká, navíc byla místy hodně ledovatá a uklouzaná. Ještě že byl s námi Honza, jinak by si mamka asi neodpustila pár nadávek na můj účet. Musela jsem použít taktiku, kterou na mě rodiče aplikovali v dětství, když jsem nechtěla jít dál: Nahoře si dáme v hospodě zmrzlinový pohár (v krizovějším případě to byly palačinky s borůvkami) a zpátky pojedeme lanovkou/vlakem/autobusem. Taktika vyšla, mamka se nahoru vyškrábala.
Otevřel se nám nádherný výhled na Tromsø v růžovomodrém světle, na obří měsíc v úplňku, který se kutálel po horizontu, na oblohu přecházející od zelenožluté přes červenou do temně fialové a na zasněžené kopce zbarvené od toho zvláštního světla. Už hodně dlouho nebyl takhle krásný den. Jenže nikoho dalšího asi tyhle přírodní krásy moc nebraly. Moje taktika měla stejný závěr jako jsem tomu byla zvyklá z dětství. Lanovka stále nejezdila, hospoda zavřená, nahoře pořádná zima. Trochu mi zatrnulo. Jak dostanem mamku dolů? Ještě před pár dny chodila o berlích a teď ji tady vláčím po horách. Jít zpátky stejnou cestou mi vzhledem k prudkému svahu a uklouzané cestě nepřišlo moc dobrý nápad. Na radu jednoho domorodce, kterého jsme potkali, jsme se vydali pro nás novou cestou, která měla být mírnější. Byla. Jenže vedla po zledovatělém klouzavém okraji hřebene, pod námi několik set metrů sráz dolů. Ještě že jsme mamce dali pod stromeček brodery („městské mačky“) – sice se strašně bála, ale zvládla to a dolů se dostala vcelku. Zamýšlená odpočinková procházka se tak změnila v celodenní výlet. Inu myslím, že letošní rok bude mít mamka dostatečně aktivní a dobrodružný.
Další dny jsme zašli do Polaria podívat se na tuleně, na Hurtigrutu na kávičku a vafle. Jakožto každého z našich návštěvníků jsme i maminu museli protáhnout po městě, po hřebeni ostrova ke skokanským můstkům a k Elverhoyskému kostelíku. V kostelíku byly zrovna křtiny, všichni oblečení v krojích, mimčo ve vyšívané zavinovačce s krajkami až na zem. Muzikanti, kteří přišli novorozenci zahrát na klavír a housle a zazpívat, proměnili náboženský obřad v príma kulturní a společenskou událost pro všechny příbuzné a přátele. V kostele bylo teplo, přestože to byl nejstarší kostel v Tromsø. Děcka pobíhala kolem, nikdo je neokřikoval, že v kostele se to nesluší. V jiném kostele jsme viděli, jak lidé tančili kolem vánočního strom
