výlet ke cabin Blåkollkoia
Po celém Norsku funguje síť horských chat provozovaných norskou turistickou společností DNT (Den Norske Turistforening, která se také stará o značení cest kamennými mohylkami nebo červeným ”T”). Některé z horských chat, ”cabin”, jsou s obsluhou, jiné jsou bez obsluhy, některé jsou zamčené a je potřeba ”koupit” si klíč, jiné jsou otevřené po celý rok. Kolem Tromsø jsou nejčastějšími chaty odemčené po celý rok, bez obsluhy. (more…)
první sluníčko
15. ledna skončila v této zeměpisné šířce polární noc a poprvé vyšlo slunce. Protože však Tromsø leží mezi hory, slunce vyjde oficiálně až 21. ledna. My se ale sluníčka nemohli dočkat a tak jsme za ním vyrazili do kopců. (more…)
Koncem října nám přibyla v Nørut Natalie, nová kolegyně z Ruska. Při obědě mi líčila své trable se získáváním víza a povolení k pobytu. Povolení k pobytu jsem úplně vypustila z hlavy a teprve nyní mi Natalie připomněla, že bych se o to měla začít zajímat. Tak jsem začala. O povolení k pobytu musí cizinec zažádat, pokud v Norsku pobývá po dobu delší než 3 měsíce, do té doby je brán jako turista. Mně tyto 3 měsíce končily za necelý týden. (more…)
Silvestr
Na poslední den roku a pár následujících nás přijela navštívit mamina. Protože dny jsou stále ještě příliš krátké a mamka po operaci kolene toho moc nenachodí, pojali jsme tuto návštěvu spíš odpočinkově – respektive záměr byl takový. Silvestrovský večer i další následující dlouhé večery jsme tak trávili při Osadnících (přijeli nás navštívit spolu s mamkou), pexesu a dalších hrách, které jsme po hodně moc letech znovu oprášili. A vůbec to nebylo špatné. (more…)
Norsk Jule
Na svátky jsme se rozhodli zůstat na severu a konečně zažít pořádné bílé Vánoce. Ještě v polovině prosince to však se sněhem vypadalo dost bídně, teprve týden před Vánoci přišla pořádná sněhová nadílka a konečně se dalo do práce jezdit od domovních dveří k dveřím našeho institutu na lyžích. Městečko zapadlo bílou peřinou, pod kterou v té polární polotmě svítila světla domů, jak z ladovských obrázků. Ulice ožily lyžaři, dětmi na lyžo-sáňkách a lidmi nepřetržitě odklízející sníh u svých příjezdových cest. Honzovi se dostalo od sousedů uznání jakožto velmi schopného odhazovače sněhu (místo kariéry architekta si tu tak začal budovat nadějnou kariéru manuální sněhové frézy). Ulice v centru města, stromeček na náměstí, hromosvody na střechách a dokonce i jeřáb v přístavu zazářili adventním osvětlením. Tak jsme se i my začali chystat na Vánoce. (more…)
