Nordfjellet
Jak jsem se již zmínila dříve, Norové jsou velcí výletníci a vymýšlí vše možné, jak ty méně nadšené výletníky do kopců vytáhnout. A proto si vymysleli Ti på topp (Top ten vrcholky kolem Tromsø), turistickou soutěž s cílem „motivovat k výletům do krásné krajiny a přispět k zlepšení fyzické kondice a zdravotního stavu všech věkových skupin.“ ti på topp
Funguje to asi takhle: na začátku letní sezóny organizátoři vytipují 10 kopců od těch lehkých po ty více náročné, na vrcholky těchto kopců umístí do nepromokavé schránky návštěvní knihu a kód kopce. Na webu vytvoří stránky pro registraci, kde se zájemci zapíší a získají svoje startovní číslo. Zaregistrovaný účastník si poté koupí balíček s mapou a kontrolní kartou. Do kontrolní karty a na webové stránky si zapisuje kódy zdolaných kopců. Každý, kdo zdolá všech 10 kopců, vyhrává odměnu, která se slavnostně předává na podzim po skončení letní sezóny. Kromě této hlavní soutěže se vypisují soutěže doprovodné, např. o nejlepší fotku, běžecký závod na vrchol – „běh pro zdraví,“ apod. Na kopce se mohou účastníci vypravit individuálně, ale jsou pořádány i společné výlety.
My jsme se sice soutěže nezúčastnili, ale na některé z Ti på topp kopců jsme si výlet udělali. Posledním z těchto výletů byl Nordfjellet, kam jsme se vypravili koncem listopadu, za polární noci. Nordfjellet je kopec nad Kroken (pevninská část Tromsø), kde je vybudováno malé lyžařské centrum s vleky a sjezdovkami. Přestože sezóna pro vleky ještě nezačala, zvolili jsme cestu mimo sjezdovky, dále od civilizace. Vyrazili jsme brzy ráno, autobusem jsme se svezli do Kroken a před devátou hodinou jsme už byli v kopcích. Vydali jsme se údolím po pěšině vyšlapané ve sněhu až k jezerům. Zde jsme pěšinu opustili a začali se drápat kolmo vzhůru. Měla jsem pocit, jak kdybychom lezli na ledovou horu – pod 20cm vrstvou sněhu byla souvislá ledovka ze zmrzlých potůčků a rašelinišť. Po zamrzlém jezeře se chodit dá, po šikmém zamrzlém potoku už je to horší. Radši jsem se nedívala na sráz pod sebou. Začalo se rozednívat, v sedle před námi se objevili červánky, ale slunce nikde. Jen červánky se přesouvaly z východu na západ na fialově modré obloze. Na vrcholku byl nádherný výhled a pořádná zima. Pár fotek a vydali jsme se na cestu zpět po hřebeni do sedla pod Tromsdalstinden. Kolem druhé hodiny už zase byla tma tmoucí. Po nám již známé cestě jsme ze sedla sestoupali do údolí a zamířili zpět do Tromsø. Bylo docela príma zjištění, že i za polární noci se na výlety do kopců chodit dá, pokud je jasno a je aspoň trošku světla.