Lucicka za polarnim kruhem

Už před několika lety kolem mě porběhla informace o Couchsurfingu – síti cestovatelů poskytující/hledající nocleh jiným/u jiných cestovatelů.  Zde v Tromsø mě informace o Couchsurfingu stíhaly poněkud častěji (naši kamarádi Uradnici couchsurfingují o sto šest – s několika jejich nocležníky jsme se setkali i my a mohli tak nakouknout trochu pod pokličku), takže jsem se rozhodla pořádně zjistit, o co jde. Read the rest of this entry »

Sobí závody

Od 1. února se v Tromsø slavil sámský týden v souvislosti se Sámi National Day 6. února. Konala se spousta přednášek, výstav, koncertů a filmů, žel bohužel na žádné z těchto akcí jsme nebyli. Ale nedělní The Norwegian Reindeer Racing Championship jsme si nemohli nechat ujít. Read the rest of this entry »

polární záře

V úterý jsme byli u Uradniku v sauně – Marťa a Mišu bydlí na kolejích a mají zdarma k dispozici “domeček” – společenskou místnost s kuchyní, krbem a hlavně se saunou. Čas od času se k nim zajdem do sauny vyhřát. Tentokrát byla “sauna-party” nějak jiná, možná proto, že se nám tenhle norský výlet chýlí ke konci a tak mě něteré věci berou víc než normálně.  Read the rest of this entry »

výlet ke cabin Blåkollkoia

Po celém Norsku funguje síť horských chat provozovaných norskou turistickou společností DNT (Den Norske Turistforening, která se také stará o značení cest kamennými mohylkami nebo červeným ”T”). Některé z horských chat, ”cabin”, jsou s obsluhou, jiné jsou bez obsluhy, některé jsou zamčené a je potřeba ”koupit” si klíč, jiné jsou otevřené po celý rok. Kolem Tromsø jsou nejčastějšími chaty odemčené po celý rok, bez obsluhy. Read the rest of this entry »

první sluníčko

15. ledna skončila v této zeměpisné šířce polární noc a poprvé vyšlo slunce. Protože však Tromsø leží mezi hory, slunce vyjde oficiálně až 21. ledna. My se ale sluníčka nemohli dočkat a tak jsme za ním vyrazili do kopců. Read the rest of this entry »

Koncem října nám přibyla v Nørut Natalie, nová kolegyně z Ruska. Při obědě mi líčila své trable se získáváním víza a povolení k pobytu. Povolení k pobytu jsem úplně vypustila z hlavy a teprve nyní mi Natalie připomněla, že bych se o to měla začít zajímat. Tak jsem začala. O povolení k pobytu musí cizinec zažádat, pokud v Norsku pobývá po dobu delší než 3 měsíce, do té doby je brán jako turista. Mně tyto 3 měsíce končily za necelý týden. Read the rest of this entry »

Silvestr

Na poslední den roku a pár následujících nás přijela navštívit mamina. Protože dny jsou stále ještě příliš krátké a mamka po operaci kolene toho moc nenachodí, pojali jsme tuto návštěvu spíš odpočinkově – respektive záměr byl takový. Silvestrovský večer i další následující dlouhé večery jsme tak trávili při Osadnících (přijeli nás navštívit spolu s mamkou), pexesu a dalších hrách, které jsme po hodně moc letech znovu oprášili. A vůbec to nebylo špatné. Read the rest of this entry »

Norsk Jule

Na svátky jsme se rozhodli zůstat na severu a konečně zažít pořádné bílé Vánoce. Ještě v polovině prosince to však se sněhem vypadalo dost bídně, teprve týden před Vánoci přišla pořádná sněhová nadílka a konečně se dalo do práce jezdit od domovních dveří k dveřím našeho institutu na lyžích. Městečko zapadlo bílou peřinou, pod kterou v té polární polotmě svítila světla domů, jak z ladovských obrázků. Ulice ožily lyžaři, dětmi na lyžo-sáňkách a lidmi nepřetržitě odklízející sníh u svých příjezdových cest. Honzovi se dostalo od sousedů uznání jakožto velmi schopného odhazovače sněhu (místo kariéry architekta si tu tak začal budovat nadějnou kariéru manuální sněhové frézy). Ulice v centru města, stromeček na náměstí, hromosvody na střechách a dokonce i jeřáb v přístavu zazářili adventním osvětlením. Tak jsme se i my začali chystat na Vánoce. Read the rest of this entry »

Podle našeho nejčastějšího jídla zde v Norsku za posledních 5 měsíců by se dalo usuzovat, že typickým norským pokrmem jsou špagety s rajčatovým protlakem. Inu, místní tradice a nabídka trhu nejsou hlavním faktorem ovlivňující co bude na talíři, několik málo „noků“ v peněžence má na kulinářské speciality přeci jen silnější vliv. I tak se ale čas od času dostaneme k místním pochutinám, většinou na návštěvách u Norů či na firemních večírcích a konferencích. Mohli jsme tak ochutnat sobí stejky a sobí guláš, losí polévku, jehněčí kýtu, velrybu, tresku solenou i uzenou i úplně obyčejnou, mraženou i čerstvě ulovenou darovanou od rybáře, anglerfish (nevím, jaké má tahle strašidelně vyhlížející ryba s anténkou na hlavě jméno), lososa, moruškovou polévku, šíchovou šťávu a už ani nevím jaké další dobroty. Do některých specialit jsme se pustili i sami, jednou z nich byla příprava mýty opředené lutefisk. Read the rest of this entry »

Nordfjellet

Jak jsem se již zmínila dříve, Norové jsou velcí výletníci a vymýšlí vše možné, jak ty méně nadšené výletníky do kopců vytáhnout. A proto si vymysleli Ti på topp (Top ten vrcholky kolem Tromsø), turistickou soutěž s cílem „motivovat k výletům do krásné krajiny a přispět k zlepšení fyzické kondice a zdravotního stavu všech věkových skupin.“  ti på topp Read the rest of this entry »